Čekají nás volby v sevření dezinformací i kybernetických útoků. Ministerstvo vnitra počítá s tím, že pokusy o hacknutí volebních systémů jsou téměř jisté. Kdo ale představuje tu největší hrozbu? Jsou to ruští trollové, nebo samotní čeští politici, kteří ruskou propagandu ochotně přebírají a legitimizují?
Josef Šlerka, odborník na analýzu dat ze sociálních sítí, a Svatopluk Barek, influencer a autor edukativního projektu Generace AI, v nové epizodě rozebírají, proč je právě domácí politická scéna představuje velké riziko.
V této epizodě se dozvíte:
- Proč až 10 % Čechů denně čte dezinformace a 5 % věří více Putinovi než vlastní vládě.
- Jak konkrétně čeští politici „papouškují“ narativy Kremlu a proč je to tak nebezpečné.
- Jakou roli v šíření propagandy hrají sociální sítě jako Facebook a TikTok.
- Zda nás před vlnou lží ochrání nová evropská pravidla nebo umělá inteligence.
- Jak se bránit a proč byste měli zkusit na dva týdny vypnout sociální sítě.
Děkujeme Zastoupení Evropské komise v ČR za podporu této epizody.
Podcast můžete poslouchat na Spotify, YouTube nebo vašich oblíbených podcastových aplikacích.
Nahrávání podcastu probíhá ve spolupráci s platformou FocusOn.
Politici jako šiřitelé propagandy
„Nevidíme tak silné úsilí zahraničních aktérů jako například v Německu. Nebezpečná je ale ochota některých českých politiků papouškovat prvky ruské propagandy a dodávat jim tím legitimitu,“ upozorňuje mediální analytik Josef Šlerka.
Jeho slova potvrzuje i odborník na informační hrozby Svatopluk Barek. Podle něj jsou největším rizikem nadcházejících voleb „ruské hybridní hrozby – a to jak kybernetická část, tak informační válka“. A právě informační válka je podle něj nebezpečná tím, že část domácí politické scény dezinformace nejen šíří, ale i aktivně využívá pro svůj vlastní politický boj.
Kolik lidí čte dezinformační weby?
Výzkumy ukazují, že 5–7 % české populace zastává narativy v souladu s ruským výkladem dění na Ukrajině. Dalších zhruba 10 % uživatelů internetu pak pravidelně konzumuje obsah z dezinformačních webů jako AC24 nebo Protiproud.
„Problémem není jen samotný počet čtenářů, ale vliv na důvěru ve vědu, média a instituce. Opakované vystavování dezinformacím zásadně podkopává důvěru společnosti,“ zdůrazňuje Šlerka.
Barek připomněl rozsáhlou analýzu Voxpotu, která zkoumala 360 tisíc článků z 16 dezinformačních webů. „Denně vychází asi 120 dezinformačních textů, což je více než v některých mainstreamových médiích. To ukazuje na obrovskou produkční kapacitu, kterou tato scéna má,“ upozorňuje.
Sociální sítě: Facebook stále vládne, TikTok hraje čím dál větší roli
Dezinformace se nešíří jen prostřednictvím webů, ale především na sociálních sítích.
„Platformy brání výzkumu, transparentnost je nulová. Facebook má ale stále nejvíce uživatelů a tudíž i největší význam pro politický marketing,“ vysvětluje Šlerka.
Podle Barka je však stále důležitější i TikTok, který díky svému algoritmu umožňuje rychle a levně zasáhnout velké množství lidí. „Na TikToku lze z nuly vytvořit virální video během několika hodin. To z něj dělá velmi rizikové prostředí pro šíření manipulací,“ říká.
Role influencerů a umělé inteligence
Velkým tématem letošních voleb jsou influenceři. Jejich vliv roste a podle odborníků často převyšuje zásah tradičních médií.
„Někteří influenceři mají větší dosah než televize nebo deníky. Pokud spolupracují s politickými stranami, měli by být povinni to jasně označovat,“ myslí si Barek.
Kromě toho se do hry dostává i umělá inteligence. „AI se stává nástrojem propagandy. Už dnes pomáhá zahlcovat informační prostor. Označování obsahu je správné, ale v budoucnu bude složité odlišit hybridní formáty od reálného obsahu,“ varuje Šlerka.
Regulace: Evropský DSA zatím nestačí
Určitou naději podle expertů přináší evropský Akt o digitálních službách (DSA), který ukládá platformám povinnost více kontrolovat obsah. TikTok například najal tým pro monitoring českých voleb.
„Čekal jsem ale víc. Platformy mají nulovou transparentnost a neexistuje reálná možnost zkoumat, jak jejich algoritmy fungují,“ kritizuje Šlerka.
Barek dodává, že regulace je navíc silně politizovaná: „Kolem DSA vzniklo množství dezinformací, že jde o cenzurní nástroj. Ve skutečnosti se týká jen obsahu, který je nelegální off-line i online.“
Příklad z Pobaltí: spolupráce místo rivality
Oba experti se shodují, že zásadní je informovaná společnost a strategická komunikace státu. Inspiraci vidí v Pobaltí. „V Pobaltí dokázala vláda i opozice spolupracovat na obraně proti ruské propagandě. V Česku je naopak problém, že část politického spektra sama využívá dezinformační narativy,“ zdůrazňuje Barek.
Jak se bránit jako občan?
Experti nabídli i praktické tipy pro jednotlivce. Barek doporučuje „digitální hygienu“: „Čím méně času na sociálních sítích, tím lépe. Je to toxické prostředí.“ Podle něj by lidé měli více relaxovat, věnovat se sportu nebo cvičit jógu.
Šlerka přidal experiment: „Vypněte sociální sítě na dva týdny a pište si deník, co považujete za nejdůležitější společenské téma. Pak je znovu otevřete a zjistíte, že vás většina tamních debat vlastně nezajímá.“
Česká republika vstupuje do volebního období, které bude podle odborníků zatíženo hybridními hrozbami. Útoky na volební systémy jsou téměř jisté. Stejně vážným problémem je ale i fakt, že dezinformace už nejsou jen dováženým produktem z Ruska, ale aktivně je využívají i domácí političtí aktéři.
Jak upozornil Šlerka: „Je nutné o ruských informačních operacích mluvit otevřeně, bez zveličování i bez bagatelizace. Pokud se dezinformace stanou nástrojem politického boje, nepomůže nám ani svěcená voda.“