Ruský kapitál dál prostupuje českou ekonomikou — přes nemovitosti, fiktivní firmy i exportní kličky. Jen za dva roky bylo v Česku vypráno 100 miliard korun. Přesto zde chybí zákonný rámec, jak proti podezřelým tokům efektivně zakročit. Hosty v pořadu Rušičky byli ekonomka Jana Matesová a právník Lukáš Kraus, kteří rozebrali nejpalčivější slabiny státu i Evropské unie.
Podcast můžete poslouchat na Spotify, YouTube nebo vašich oblíbených podcastových aplikacích. Nahrávání podcastu probíhá ve spolupráci s platformou FocusOn.
Pražský realitní trh je dlouhodobě napjatý. Podle ekonomky Jany Matesové k tomu přispívají i investice z Ruska. Česká republika podle ní vykazuje „největší podíl ruských firem na 1000 obyvatel v celé Evropské unii.“ Objem těchto investic není dramatický na celostátní úrovni, ovšem v metropoli působí jako tlakový hrnec.
„V Praze jsou ceny bytů v průměru zhruba trojnásobné oproti zbytku republiky. A právě tyto zahraniční nákupy – často spekulativního nebo neprůhledného charakteru tu situaci ještě zhoršují,“ vysvětlila Matesová. Doplnila, že Karlovy Vary představují druhou klíčovou oblast ruského vlivu v segmentu nemovitostí.
Fiktivní firmy a rychlé převody
Vedle realit se do hry dostávají složitější finanční struktury. Podle Lukáše Krause probíhají přenosy peněz často přes společnosti založené pouze za účelem převodu. Příklad? Rychle zaregistrovaná firma v Česku, přes niž „protečou“ finance z účtu sankcionovaného ruského oligarchy. Ty se pak v řádu dní přesouvají třeba na Panenské ostrovy.
„Formálně vše odpovídá zákonu. České úřady sice transakci zachytí, někdy i pozdrží, ale nakonec musí prostředky uvolnit. Neexistuje právní možnost, jak je zadržet bez důkazu o trestné činnosti,“ popisuje Kraus jednu z největších mezer české legislativy.
Na peníze si tedy nelze sáhnout, dokud stát neprokáže jejich kriminální původ. A to je v praxi téměř nemožné — hlavně kvůli absenci spolupráce s Ruskem a dalšími postsovětskými zeměmi. „Tohle je klíčový důvod, proč musíme změnit pravidla. Teď legalizujeme špinavé peníze jen tím, že je neumíme zadržet,“ říká Kraus.
100 miliard korun za dva roky. A kolik dál?
Rozsah problému není abstraktní. Mezi lety 2021 a 2022 bylo podle Národní centrály proti organizovanému zločinu vypráno v Česku kolem 100 miliard korun. Po začátku ruské agrese proti Ukrajině se objem peněz proudících přímo z Ruska snížil — ale jen naoko.
„Nejprve klesl zhruba na třetinu, ale rychle narostl tok prostředků z tzv. třetích zemí, především ze střední Asie,“ upozorňuje Matesová. Vývozní statistiky tomu odpovídají: podle německé celní správy vzrostl například vývoz aut do Kyrgyzstánu o více než 4 000 %.
A Česká republika není výjimkou. „Vývozy do Turecka, Kazachstánu nebo Kyrgyzstánu za poslední rok dramaticky rostly. Česká národní banka zároveň eviduje nárůst vkladů nerezidentů ze zemí mimo EU,“ doplňuje Kraus.
Sankce jako zbraň beze střeliva? Bez lidí a rozpočtu selhává i nejlepší zákon
Sankční zákon, přijatý v roce 2022, měl být průlomovým nástrojem české zahraniční politiky. Jenže realita implementace pokulhává. Agenda je podle zjištění expertů poddimenzován. Klíčové analytické činnosti zajišťovali na Ministerstvu zahraničí doslova čtyři lidé.
Chybí nejen lidské kapacity, ale i politická vůle změnit způsob uvažování. Podle Jany Matesové je třeba vnímat sankce jako neoddělitelnou součást právního rámce. „Mezinárodní řád bez sankcí je jako zákon bez trestů. Pokud nechceme žít ve světě, kde rozhoduje síla a ne pravidla, musíme trvat na jejich důsledném vymáhání,“ uvedla.
Efekt sankcí se navíc rychle ztrácí. „Po třech čtvrtinách roku se dopad výrazně oslabuje. Pokud do té doby nezměníte chování protivníka, musíte přijít s novým balíčkem,“ připomíná Matesová zkušenost s Ruskem z roku 2014 i po roce 2022.
Když chybí armáda, nepomůže školství. Obrana není alternativa, ale základ
Zvýšení výdajů na obranu často vyvolává odpor. Místo tanků by veřejnost raději viděla investice do školství či zdravotnictví. Tato argumentace je podle Jany Matesové nebezpečně zavádějící: „Žádný luxusní sociální systém neudržíme, pokud ztratíme bezpečnost. Obyvatelé Kyjeva dnes neřeší, zda je rozbořený dům komfortní. Řeší, jestli přežijí,“ říká.
Historie přitom ukazuje, že se dříve obrana brala mnohem vážněji. „V 80. letech jsme dávali 6–7 % HDP na obranu každý rok. Dnes nejsme ani na třech,“ připomíná.
Podle Krause by ale navyšování výdajů nemělo být formální. „Nestačí přidat do rozpočtu miliardy. Musíme vědět, za co je utratit, a řídit se strategickými prioritami NATO a EU. Jinak z toho nic nebude,“ varuje.
Co se (ne)povedlo: zákony zůstaly na půli cesty
V závěru se debata dotkla bilance vlády Petra Fialy. Pozitivně odborníci hodnotí, že do novely trestního zákoníku se podařilo prosadit trestný čin hrubé nedbalosti při obcházení sankcí.
Jenže klíčový zákon o konfiskaci majetku se do konce volebního období nestihl. Ministerstvo spravedlnosti ho přislíbilo už na podzim 2023. Předložilo ho ale až v lednu. „V tu chvíli už bylo jasné, že se nestihne projít legislativním procesem,“ říká Kraus.
Podle Matesové jsou některé kroky nutné i bez evropského tlaku. Například zákaz nákupu nemovitostí pro občany Ruska a Běloruska: „Finsko tento krok udělalo. Česká republika by ho měla následovat. Pomohlo by to jak trhu s bydlením, tak v boji proti praní peněz,“ uzavírá.